top of page
Search

Reprodukční strategie žraloků a související výzvy pro jejich ochranu


Reprodukční strategie žraloků je zásadně odlišná od většiny ostatních druhů ryb. Na rozdíl od mnoha ryb, které produkují velké množství potomků, žraloci využívají strategii pozdní vyspělosti a nízkého reprodukčního výstupu. To znamená, že ve srovnání s jinými mořskými druhy dosahují pohlavní dospělosti pozdě v životě a pak produkují relativně málo potomků. Právě tato kombinace představuje značnou výzvu pro úsilí o ochranu žraloků. Na rozdíl od druhů s rychlou reprodukcí žraloci nemohou dostatečně obnovovat své populace v dnešním světě charakterizovaném výzvami jako je nadměrný rybolov, degradace životního prostředí a změna klimatu.


Juvenile blacktip shark
Mladý žralok černocípý


Žraloci brázdí naše oceány již více než 400 milionů let. Poprvé se objevili na konci ordoviku, tedy asi před 450 miliony lety, a od té doby se vyvinuli do rozmanité škály druhů, které zaujímají různé ekologické niky. Během své dlouhé historie se žraloci přizpůsobili měnícím se podmínkám svého prostředí, přežili masové vymírání a zůstali jedněmi z nejúspěšnějších predátorů oceánů. Evoluční strategie žraloků fungovala po miliony let tak dokonale, že jim umožnila prosperovat v rozmanitých podmínkách a udržet si postavení vrcholového predátora. Jejich strategie se navíc po miliony let v podstatě nezměnila, což svědčí o její evoluční účinnosti. Nyní však žraloci čelí novým výzvám, s nimiž se dosud nesetkali.


Vezměme si například žraloka bílého (Carcharodon carcharias), jednoho z nejznámějších vrcholových predátorů oceánu. Samice bílých žraloků dosahují pohlavní dospělosti ve věku kolem 30 let, a poté rodí každé dva až tři roky pouze 2-15 mláďat. Díky pozdnímu dospívání mají žraloci dostatek času na růst a vývoj, než začnou investovat energii do rozmnožování. V čem je tato evoluční adaptace pro přežití žraloků výhodná a proč je pro ně naopak nebezpečná - zejména v současných podmínkách, které se vyznačují problémy jako je degradace jejich přirozeného prostředí a nadměrný rybolov?

 


Výhody reprodukční strategie žraloků


Žraloci si svou jedinečnou reprodukční strategii pozdní dospělosti a nízkého počtu mláďat vyvinuli z několika důvodů, z nichž každý má své výhody a nevýhody. Podívejme se nejprve na její výhody. Díky pozdějšímu dosažení pohlavní dospělosti mají žraloci možnost dorůst značných rozměrů a rozvinout si silné schopnosti přežití, než začnou investovat energii do rozmnožování. To jim umožňuje dlouhodobě efektivně působit v jejich ekologické nice a udržovat tak stabilitu v mořských ekosystémech. Žraloci také investují značné množství energie do každého potomka, což vede ke vzniku kvalitnějších jedinců. Jejich březost trvá od 5 měsíců do 3 let, průměrně však 9 - 12 měsíců. Na rozdíl od druhů, které produkují mnoho potomků s nižšími šancemi na přežití, žraloci produkují méně potomků, ale investují do jejich vývoje více zdrojů. To zvyšuje pravděpodobnost přežití potomků a přispívá to k celkovému zdraví žraločích populací. Pomalá reprodukční rychlost žraloků pomáhá udržovat stabilní velikost populace v průběhu času. Výkyvy v podmínkách prostředí nebo dostupnosti kořisti sice mohou ovlivnit početnost populace, ale žraloci jsou méně náchylní k rychlému poklesu populace ve srovnání s druhy s rychlejší reprodukční rychlostí. Díky tomu, že žraloci upřednostňují individuální růst a přežití před rychlým rozmnožováním, prosperují dlouhodobě v různých mořských prostředích a po miliony let si tak drží svůj status vrcholových predátorů v oceánu.


 

Úskalí reprodukční strategie žraloků


Sharks' reproduction strategies

Tato evoluční adaptace je sice v určitých ohledech výhodná, ale činí žraloky velmi zranitelnými vůči současným výzvám a také prodlužuje dobu obnovy jejich populací. Nízká reprodukční výkonnost žraloků je činí obzvláště zranitelnými vůči nadměrnému rybolovu. Na rozdíl od druhů, které mohou rychle obnovit své populace, žraloci nemohou přežít rybolov v dnešní míře, aniž by jim hrozilo zhroucení populace. Lidé zkrátka nemohou žraloky lovit stále ve stejném množství a stejnou rychlostí, aniž by je přivedli na pokraj vyhynutí. Vzhledem k pomalé reprodukční rychlosti potřebují populace žraloků delší dobu na zotavení ve srovnání s druhy s vyšší plodností.



I po zavedení účinných ochranných opatření může trvat desítky let, než se populace žraloků obnoví na udržitelnou úroveň. To zvyšuje riziko vyhynutí mnoha druhů žraloků. Kromě rybolovu navíc vedou k poklesu žraločích populací také faktory, jako je ničení jejich přirozeného prostředí, znečištění oceánu a změna klimatu. Pochopení těchto problémů je nezbytné pro zavádění účinných ochranných opatření, která zajistí přežití těchto ikonických mořských predátorů.


 

Význam řízení rybolovu pro ochranu žraloků


Jak bylo vysvětleno výše, žraloci jsou mimořádně náchylní vůči nadměrnému rybolovu, a proto je pro zachování populací žraloků na celém světě rozhodující účinné řízení rybolovu. Zavedení udržitelných selektivních rybolovných postupů a ochrana klíčových lokalit může zmírnit hrozby kterým žraloci čelí, a podpořit tak jejich dlouhodobé přežití. Některé ryby jsou jednoduše odolnější než jiné a žraloci bohužel patří k těm nejméně odolným druhům, pokud jde o nadměrný rybolov.


Dobrým ukazatelem odolnosti vůči rybářskému náporu je doba zdvojnásobení populace. Co to znamená? Tento indikátor nám říká předpokládanou dobu, za kterou se daná populace zdvojnásobí, pokud skončí její rybolov - v závislosti na faktorech, o nichž pojednává tento článek, jako je počet mláďat, četnost březosti atd. Například minimální doba zdvojnásobení populace žraloků liškounů, žraloků bělavých, bílých nebo modrých je více než 14 let. U žraloků kladivohlavých nebo žraloků hedvábných je to 4,5 až 14 let. Pro srovnání, minimální doba zdvojnásobení populace u jiných velkých dravých ryb je mnohem nižší: u wahoo, makrel nebo chňapalů je to 1,5 roku, u mahi-mahi ještě méně.


Účinné řízení rybolovu však nespočívá pouze ve výběru cílových druhů, ale roli hrají i další faktory. Jedním z nejdůležitějších je technika rybolovu - čím selektivnější, tím lepší. Selektivní rybolovné techniky mají menší dopad na ekosystémy a produkují méně vedlejších úlovků, tzv. by-catche. Například všechny výše uvedené dravé ryby lze lovit stejnou rybolovnou technikou, tzv. long-lines (tj. kilometry dlouhé vlasce s mnoha háky s návnadami), což je neselektivní technika. Pokud se při rybolovu používají longlines, mohou vést k vysokému množství vedlejších úlovků, včetně nechtěných úlovků žraloků, mořských želv, mořských ptáků a dalších necílených druhů. Tato metoda tak nejen poškozuje populace žraloků, ale také narušuje mořské ekosystémy a ohrožuje přežití ohrožených druhů.


Dalšími nástroji řízení rybolovu je zavádění časových nebo plošných zákazů v období největšího rozmnožování. Tyto uzavírky tak mohou chránit klíčové lokality a období, kdy se žraloci rozmnožují a jsou tak velmi zranitelní, jelikož se jich na jednom místě agreguje více než normálně, nebo se na jedno místo stahují těhotné samice, aby rodily mláďata.



Zóny bez rybolovu jako místa naděje


Zejména v případě nadměrně lovených žraloků ale nemusí časové uzavírky rybolovu nebo kvóty zajistit dostatečnou ochranu zranitelných populací. Zejména pro některá místa je tak nutné přijmout další ochranná opatření, jako je zřízení zón se zákazem rybolovu (známých také jako chráněné mořské oblasti nebo MPA). Zóny zákazu rybolovu jsou vymezené oblasti, kde jsou veškeré rybolovné činnosti zakázány nebo alespoň silně omezeny, což dává mořským ekosystémům šanci na obnovu a rozvoj bez zásahů člověka. Zóny se zákazem rybolovu chrání kritická místa, včetně lokalit pro rozmnožování a rození mláďat, oblastí důležitých pro zajišťování potravy a migračních tras, které jsou nezbytné pro přežití a rozmnožování žraloků a dalších mořských druhů. Zachováním těchto stanovišť pomáhají zóny zákazu rybolovu udržovat zdravé ekosystémy a podporovat odolnost populací žraloků. Chráněné oblasti mohou sloužit jako útočiště pro oslabené populace žraloků, aby se mohly zotavit a obnovit své počty. Snížením rybářského náporu v těchto oblastech mohou populace růst a rozšiřovat se, z čehož mají prospěch přilehlé oblasti díky přirozenému šíření pozitivních efektů ochrany. Efektivní chráněná území, jak je popisují Edgar a kol. 2014, by měla mít 5 klíčových vlastností: dobře zabezpečená a vymáhaná, bez rybolovu, izolovaná hlubokou vodou nebo pískem, starší než 10 let a větší než 100 km2. Účinná MPA má dvakrát více velkých ryb, pětkrát více biomasy ryb a čtrnáctkrát více biomasy žraloků než v nechráněných oblastech.


Do budoucna musíme upřednostňovat opatření na ochranu, která berou v potaz jedinečnou reprodukční strategii žraloků. Zavedení vědecky podložených strategií řízení, ochrana základních biotopů a zřízení dobře obstarávaných chráněných mořských oblastí může zajistit budoucnost těchto ikonických mořských predátorů a zachovat zdraví našich oceánů pro další generace.



Žraloci na Bahamách
Bahamy, chráněná oblast (619 785 km2 celkové MPA, z nichž 577 km2 je chráněno plně / bez rybolovu)

0 views0 comments

Comentarios


bottom of page