Žraloci, kteří bývají zobrazováni jako zloduchové z hlubin, jsou často nepochopeni a hanobeni. Pravdou ale je, že mají zásadní roli při udržování zdraví a rovnováhy našich oceánů. Žraloci, jakožto vrcholoví predátoři mořského světa, jsou nejen fascinující a rozmanití, ale mají zásadní význam pro správné fungování mořských ekosystémů. Zdravá budoucnost našich oceánů je bez žraloků téměř nemožná.
Oceány pokrývají více než 70 % povrchu naší planety a jsou kolébkou života na Zemi. Tyto obrovské a tajemné hlubiny jsou nejen zdrojem fascinace a krásy, ale také základem přežití a prosperity lidstva. V srdci tohoto modrého světa hlídkují v hlubinách prastaří a záhadní žraloci. Žraloci jsou vrcholovými predátory a strážci křehké rovnováhy života, která se rozprostírá pod hladinou.
Žraloci a stabilita ekosystémů
Pro pochopení zásadní role žraloků v oceánském ekosystému je nutné jako první porozumět mořskému potravnímu řetězci. Mořská potravní síť je složitý, vzájemně propojený systém, který znázorňuje přenos energie a živin prostřednictvím různých mořských organismů v ekosystému. Popisuje vztahy mezi různými druhy v oceánu a ukazuje, jak se vzájemně ovlivňují, když konzumují a jsou konzumovány jinými druhy. Kdo koho požírá a kdo je kým požírán, určuje postavení každého organismu v potravní síti. Žraloci jako vrcholoví predátoři stojí na samém vrcholu potravního řetězce a mají tak v oceánu několik důležitých rolí.
Žraloci regulují velikost populací jejich rybí kořisti a zlepšují jejich stav. Žraloci regulují populace své kořisti jednoduše tím, že se rybami živí - a vybírají si k tomu ideálně slabší a pomalejší jedince. Dává to smysl, takové ryby a jiné živočichy je jednodušší ulovit. A právě tím, že loví slabší a nemocné jedince, udržují nejen množství, ale i kvalitu v rámci druhů, které jsou v potravním řetězci pod nimi. Zdravý ekosystém je bezpochyby vyvážený, kde má každý jedinec svůj zdroj potravy a nakonec poslouží také sám jako potrava. Žraloci také zachovávají biologickou rozmanitost. Žraloci svou selektivní predací chrání genetickou rozmanitost mořských druhů. Tato rozmanitost je nezbytná pro dlouhodobou odolnost mořských ekosystémů.
Význam propojenosti potravinových řetězců
Podívejme se na několik příkladů toho, jak žraloci ovlivňují zdraví částí oceánského ekosystému, které s nimi na první pohled nesouvisejí - například korálového útesu. Žraloci ve skutečnosti hrají zásadní roli při udržování ekologické rovnováhy korálových útesů. Důvodem jsou samozřejmě vazby v potravní síti: Žraloci se živí mimo jiné býložravými rybami, které se živí řasami. Bez žraloků, kteří tyto populace regulují, se býložravé ryby mohou přemnožit a přílišným spásáním řas poškodit také korály. Studie Roffa a kol. z roku 2016 v časopise "Nature Communications" odhalila výrazný pokles zdraví korálových útesů v oblastech s klesající populací žraloků.
Dalším příkladem je vliv žraloků na zdraví mořských travin. Vědci tuto souvislost zjistili v roce 2011, kdy oblast v Shark Bay v Austrálii zasáhla vlna veder. Vysoká teplota oceánské vody způsobila úbytek mořské trávy, která je hlavním zdrojem potravy pro dugongy v této oblasti. A jak s tím vším souvisí žraloci? Když je populace žraloků zdravá a vyvážená, proplouvají různě v oblasti porostů mořské trávy a dugongové a další druhy žraločí kořisti se jim vyhýbají. Díky tomu se mořská tráva příliš rychle na jednom místě nedecimuje přílišně a může se průběžně zotavovat. Bez přítomnosti žraloků je mořská tráva jednoduše spásána příliš rychle na to, aby se mohla zotavit. Mořská tráva slouží jako důležité úložiště "modrého uhlíku" a pomáhá zmírňovat klimatické změny. Nečekaná souvislost mezi žraloky, mořskou trávou a změnou klimatu podtrhuje křehkou rovnováhu v mořských ekosystémech.
Pochopení souvislostí potravního řetězce nám jednoduše vysvětluje význam ochrany populací žraloků. Vyvažující role žraloků však není dobrá jen pro samotný oceánský ekosystém, ale potažmo také pro člověka. Proč? Protože žraloci také zlepšují stav komerčních populací ryb. Studie Bauma a kol. z roku 2003 v časopise "Science" prokázala, že úbytek žraloků může vést k přílišnému zvýšení počtu určitého druhu jejich kořisti, což může následně snížit početnost některých komerčně významných ryb. Ochrana žraloků je tedy zásadní pro zachování udržitelného rybolovu.
Efekt motýlích křídel pod hladinou?
Výše popsaný řetěz událostí se nazývá kaskádový efekt. Kaskádový efekt v potravním řetězci označuje způsob, jakým změny na jedné trofické úrovni (pozici v potravním řetězci) mohou vést k řadě nepřímých a často nepředvídaných důsledků v celém ekosystému. Hlavní příčinou kaskádových efektů je právě ztráta vrcholových predátorů jako klíčových druhů. Tyto účinky mohou být buď shora dolů, nebo zdola nahoru, podle toho, kde v potravním řetězci dojde k počáteční změně. A protože žraloci jsou na samém vrcholu mořských potravních řetězců, v případě jejich vymizení je ovlivněno mnoho míst pod nimi.
Pokud dojde ke snížení populace žraloků, může dojít k nárůstu populace na spodnější trofické úrovni konzumentů (sekundární konzumenti), protože jsou méně loveni. To může vést ke snížení početnosti organismů, kterými se živí zase oni, což může mít následně dopad na primární producenty. Tímto způsobem může kaskádový efekt shora dolů narušit celý ekosystém.
Co kdyby žraloci zmizeli úplně?
To nás přivádí k otázce, co by se stalo, kdyby v oceánu už žádní žraloci nebyli. Pokračující a alarmující úbytek žraločí populace, který se v některých oblastech odhaduje na neuvěřitelných 70 %, spustil složitou síť kaskádových efektů v mořských ekosystémech. Jak jsme vysvětlili výše, úbytek žraločích populací může někde dokonce ovlivnit naši schopnost bojovat proti změně klimatu.
Můžeme pozorovat a zažívat pouze výsledky toho, co se již stalo. Vědci mohou studovat pouze události a jevy, které se již dějí. Na jejich základě můžeme bezpochyby předpovědět, že další úbytek žraloků nepřinese nic pozitivního ani pro mořský ekosystém, ani pro nezbytný přechod k udržitelnému rybolovu. Pokračovat s lovem žraloků na stávající úrovni a čekat na konečné důsledky tohoto chování jsou nebezpečným hazardem. Zavedením přísných ochranných opatření, podporou udržitelných rybářských postupů a zvyšováním povědomí o významu žraloků v mořských ekosystémech můžeme zabránit potenciální ekologické krizi. Neměli bychom čekat, až budeme svědky plných důsledků poklesu žraločí populace, protože v té době už může být na nápravu způsobených škod pozdě.