Světové oceány jsou odedávna zdrojem potravy a obživy pro nespočet komunit. Ryby a další mořské plody živí miliardy lidí a podporují živobytí milionů. Od rušných rybích trhů v pobřežních městech až po elegantní restaurace s mořskými plody v kosmopolitních městech, mořské plody zaujímají významné místo na našich talířích a v našich ekonomikách. Otázkou však zůstává, zda přírodní bohatství oceánu dokáže odolat neúprosnému tlaku nadměrného rybolovu, ničení životního prostředí a klimatickým změnám, aby zůstalo udržitelným zdrojem potravy i ekonomických příjmů.
V našich oceánech žije téměř milion druhů živočichů, které slouží také jako základní zdroj potravy a příjmů pro více než 800 milionů lidí na celém světě. Ryby a mořské plody představují 17 % celosvětové spotřeby živočišných bílkovin a jsou důležitým zdrojem živočišných bílkovin pro 3,3 miliardy lidí na celém světě. Mořské plody jsou také bohaté na další živiny, jako je železo a vitamin D, mají nízký obsah nasycených tuků a jsou důležitým zdrojem omega-3 a DHA. Na druhou stranu je také stále více jasné, že kontaminace znečišťujícími látkami, jako jsou těžké kovy a mikroplasty, vyvolává obavy z toxicity ryb a plodů moře. Tyto druhy tvoří 64 % lidské spotřeby mořských plodů: treska, krevety, losos a tuňák.
Rybolov zároveň představuje tu největší hrozbu pro biodiverzitu našich ocánů - přibližně 94 % rybích populací je loveno nadměrně - neudržitelně (34 %) nebo na maximální udržitelné úrovni (60 %) a své problémy má i akvakultura. Rybolov ve svě aktuální podobě má celkově egativní dopad na mořské ekosystémy a znemožňuje počtům rybích populací obnovit se.
Produkce potravy, včetně produkce mořských plodů, přispívá k téměř 60 % celosvětové ztráty biodiverzity a nejméně 30 % emisí skleníkových plynů. Potřeba udržitelných postupů v rybo lovu a akvakultuře je tak stále naléhavější.
Produkce mořských plodů ovlivňuje planetu několika způsoby:
Biologicky udržitelné počty rybích populací se snižují. To znamená, že populace různých druhů ryb se snižují do té míry, že se již nedokážou udržet na zdravé, přirozeně se obnovující úrovni ve svém přirozeném prostředí.
Ročně je v důsledku vedlejších úlovků ("bycatche") zasaženo 20 milionů živočichů ohrožených mořských druhů. Mořské želvy, mořští savci, žraloci, mořští ptáci a mnoho dalších jsou často zachytáváni do různých typů rybářských zařízení.
Mnoho zařízení pro rybolov má dopad na organismy, sedimenty a prostředí na mořském dně. Tím se snižuje jeho důležitá schopnost ukládat uhlík, protože oceány absorbují CO2 a teplo vznikající v důsledku lidské činnosti. Ničení mořského dna přispívá k emisím skleníkových plynů a změně klimatu.
Negativní dopady akvakultury (např. rybích a krevetových farem) mohou zahrnovat znečištění, ničení přirozeného prostředí, šíření nemocí a odlov volně žijících ryb za účelem výroby krmiva, pokud jsou špatně řízeny.
Ve kterých zemích se spotřebuje nejvíce mořských plodů?
Podle zpráv ze září 2021 je několik zemí známých tím, že konzumují značné množství mořských plodů. Upozorňujeme však, že vzorce spotřeby se mohou v průběhu času měnit a novější údaje mohou poskytnout jasnější obrázek. K roku 2021 patřily mezi země, které tradičně konzumovaly nejvíce mořských plodů na obyvatele, tyto:
Japonsko: Japonsko má bohatou historii konzumace mořských plodů, včetně celosvětově uznávaných pokrmů sushi, které často využívají ohrožené druhy.
Jižní Korea: mořské plody jsou základem korejské kuchyně, oblíbená jsou jídla jako kimchi jjigae a různé dušené mořské plody.
Portugalsko: Poloha Portugalska podél Atlantského oceánu silně ovlivnila jeho kuchyni a pokrmy jako bacalhau (solená treska) jsou základem tamního jídelníčku.
Španělsko: Španělsko má díky dlouhému pobřeží silnou tradici v přípravě pokrmů z mořských plodů, jako je paella s mořskými plody. Španělsko je také jedním z vedoucích evropských států podílející se na výlovu žraloků.
Norsko: Norsko je známé pro své lososy a další studenovodní ryby a je významným vývozcem mořských plodů.
Island: Island je další zemí se silnou rybářskou tradicí a Islanďané konzumují velké množství mořských plodů, včetně ryb, jako je treska a treska jednoskvrnná.
Řecko: Řecko je středomořskou zemí a do své kuchyně zařazuje mořské plody včetně pokrmů, jako jsou grilované chobotnice a kalamáry.
Které země vedou v udržitelném rybolovu?
Udržitelný rybolov je takový, jehož cílem je udržet zdravé populace ryb a zároveň minimalizovat dopad na mořské ekosystémy. Zlatým pravidlem je jíst lokálně, sezónně a udržitelně, tak proč si nevybrat udržitelné zdroje mořských plodů? Mnoho zemí a regionů usiluje o přijetí a zavedení udržitelných rybolovných postupů, aby zajistily dlouhodobou životaschopnost svého rybolovu. K poslední aktualizaci v září 2021 uvádíme několik zemí známých svým úsilím o udržitelný rybolov:
Norsko: Norsko je často uváděno jako lídr v oblasti udržitelného řízení rybolovu. Země zavedla přísná pravidla, kvóty a monitorovací systémy, aby zajistila udržitelnost svého rybolovu, zejména u druhů, jako je treska a losos.
Nový Zéland: Nový Zéland je chválen za dobře řízený rybolov. Země zavedla systém řízení kvót, který přiděluje omezení odlovu pro různé druhy na základě vědeckého posouzení jejich populací.
Austrálie: Austrálie rovněž vyvinula značné úsilí o udržitelný rybolov. Země využívá řadu strategií, včetně chráněných mořských oblastí, omezení odlovu a přístupů ke společnému řízení.
Island: Island se v minulosti vyznačoval důsledným řízením rybolovu s přesně stanovenými kvótami a předpisy, které pomáhají udržovat rybí populace a zabraňují nadměrnému rybolovu.
Kanada: Kanada zavedla opatření, jako jsou individuální převoditelné kvóty (ITQ), aby mohla udržitelně řídit rybolov. Tyto kvóty přidělují jednotlivým rybářům nebo rybářským subjektům určité množství úlovků.
Chile: Chile přijalo opatření k regulaci a monitorování svého rybolovu, včetně zřízení chráněných mořských oblastí a plánů řízení pro různé rybí populace.
Švédsko: Švédsko rovněž aktivně přijímá postupy udržitelného rybolovu, včetně zaměření na snížení vedlejších úlovků a minimalizaci dopadu rybolovu na necílové druhy.
Snaha o udržitelný rybolov by měla být globální úsilí, které by mělo přesahovat hranice a spojovat národy a komunity prostřednictvím společné odpovědnosti za zachování našich oceánů pro budoucí generace. Cesta k udržitelnému rybolovu však zdaleka není hladká. Naléhavost této záležitosti však nelze přeceňovat. Nadměrný rybolov, ničení přirozeného prostředí a změna klimatu nadále představují obrovské výzvy. V tomto kritickém období hraje klíčovou roli vzdělávání a šíření znalostí o tom, jak je možné, a zda-li je vždy nutné, mořské plody konzumovat.
Prostřednictvím osvětových kampaní, zapojení veřejnosti a vzdělávacích iniciativ můžeme umožnit jednotlivcům, komunitám a osobám s rozhodovací pravomocí, aby se rozhodovali na základě informací, které podporují odpovědnou spotřebu mořských plodů a zasazují se o udržitelné postupy rybolovu. Dokážeme tyto výzvy překonat, abychom zajistili, že bojatství našich oceánů zůstane zachováno i pro další generace? Udržitelný rybolov a akvakultura jsou lepší pro naše oceány i pro ekonomiku.